Ale ten zároveň památku vytváří. Takže spíš čas a nedostatečná, nebo žádná údržba. Ideální je, když se podaří vhodnou údržbou navodit stav, jakoby se přirozené chátrání jen zastavilo. A co nejméně konstrukcí (krovů, omítek střech,...) vyměňovat. Při výměně více než poloviny konstrukcí už jde prakticky o novostavbu. To ovšem znamená nenechat celý krov nejdříve shnít, protože ten se pak už zachránit nedá.
Chráněná i nechráněná památka občas něčemu ustoupí. Bývalo a často i dnes je zvykem, místo rekonstrukce zbořit a stavět znovu. Občas se povede ze starého domu zachránit alespoň čelní štít (v městské architektuře např. hotel Slunce v Českých Budějovicích). Tady v Hosíně se bohužel vše zbořilo a staví se to znovu.
Dnešní zedníci neumí postavit křivou zeď. Naučili se srovnávat omítku podle latě a už neumí udělat tenkou omítku, která kopíruje nerovnost zdi. Výsledkem jsou chaloupky jako ze škatulky, ale tak dokonalé, jako z plastové stavebnice. Celek ještě doplní trvanlivé zářivé fasádní barvy. Kladem je, že při takovéto opravě zůstane zachován většinou alespoň obrys a často i profilace, štuky se většinou obnoví.Na této kapličce ale byly obnoveny i štuky, které už tam vůbec nebyly. Bylo to podle nějaké staré kresby, nebo podle fantazie opravitele?
Horší varianta předchozího. Trvanlivé stříkané fasády jsou morem šedesátých let, kdy každý opravoval, otloukal omítky a nahazoval brezolit. Viděl jsem to i na gotickém kostele. Při takovéto opravě už většinou ze štuků nezbude nic. A je to oprava nevratná, obnovit by se to dalo snad jen jedině podle fotografií. Je smůla, že majitelé chudších staveb většinou neměli na důkladnou opravu peníze, a tak se tyto stavby dochovaly. Ty bohatší byly přestavěny.
Trvanlivé fasádní barvy dokáží udělat z památky karikaturu. Problém není ani tak v těch barvách, jako spíš v jejich odstínech. Bývají přehnaně syté a do očí bijící. Nemyslím si, že naši předkové neměli rádi barevnost, ale tehdejší barvy nebyly tak výrazné. Vesnické stavby se bílily každý rok, vápnem. Barvy na výzdobu se přidávaly také do vápna. Bylo to pracné, protože se bílilo asi každý rok znovu. Dnešní trvanlivé barvy vydrží dlouho. Naštěstí také ne věčně.
V dnešní době se často stává, že majitel obnovuje fasádu podle svého vkusu. Často se přitom objevují nepůvodní až nevkusné vzory a motivy. Selké baroko se tak často mění na podnikatelské baroko. Příkladem je největší statek v Opatovicích. A to z tohoto záběru to poprsí nad bránou není moc vidět. Kupodivu ale zbytek výzdoby této usedlosti je původní, je už na fotografiích Karla Plicky.
Občas vidíme starý celkem zachovalý dům, kde byla vyměněna vrata nebo dveře. Buď za plechová, nebo vzor Podnikatelské baroko.
Horší varianta všeho předchozího. Nejen barvy a fasáda, ale i tvary a půdorys. Tento sloh je už čistým podnikatelským barokem.
Elektrické vedení je hrůzou pro fotografy, protože dráty a sloupy jsou všude. Horší ale je to, že konzoly trčí i z těch nejhezčích štítů. To se v poslední době lepší, jak se elektřina dává do kabelů. Přibyly ale zase paraboly a antény. Myslím, že je možno najít pro anténu místo, aby přímo netloukla do očí, ale někoho to asi ani nenapadlo hledat. Někdy je to dáno technickými předpisy, třeba elektroměr přístupný zvenku, ale v takovýchto případech se to většinou dalo udělat jinak. Nejhorší případ jsem viděl v Levoči, kde byla ulice památkově chráněných domů a před každým žlutě natřená roura s uzávěrem plynu.
Zaparkovaná auta neškodí památkám jako takovým, ale pro fotografa je to další hrůza, protože často nelze vybrat záběr, aby v něm nedominovalo auto.
Tyto artefakty se vyskytují hlavně na okrajích měst, nebo u velkých silnic. Na fotografiích se jim snažím vyhýbat, ale někdy to nejde.
Často celé vesnice byly po válce přestavěny do socialistické podoby a zbyl tam jeden-dva statky, které byly prohlášeny za památku a rekonstruovány. Je to sice pěkné, ale z takovýchto staveb se stává jen exponát. Taková je většina Bursových statků na Volyňsku (Předslavice - 2 statky, Bušanovice - také dva...), v této oblasti třeba Hosín, nebo Dubné. Je lepší, když ve vsi existuje viditelné starší jádro, a novostavby jsou až kolem.
Velice často byl uprostřed návsi postaven kulturní dům, nebo prodejna. Není to jen ve vsích, asi nejstrašnější příklad je Prior na náměstí v Jihlavě. Pokud je na vesnici pohled z blízkého kopce, nebývá nejviditelnějším bodem kostel, ale kravín, nebo fotbalové hřiště. Nic proti kravám a fotbalu... V minulosti byly tyto stavby často úmyslně stavěny tak, aby zakryly výhled na kostel.
Turisté sice pomáhají památkám tím, že je platí, ale zároveň vytvářejí tlak na úpravu památek pro turistické účely. Ovšem i jen dav turistů mění tvář památek. Toto hrozí hlavně známým památkám, lidové architektuře většinou ne. Výjimkou v této oblasti jsou Holašovice, kam jezdí zájezdové autobusy. Ovšem náves je velká a davy ji nezaplní. Jen při selských slavnostech je tu hlava na hlavě.