Poněšice jsou vlastně osamělou vesnicí, která tak zcela nepatří ani do jedné vymezené oblasti. Ves zřejmě vznikla zástavbou kolem dvorce královských lovčích, který stával na místě dnešního statku U Lexů. Tento statek má současně doložen osídlení jedním rodem od roku 1635 do současnosti. Ves byla odtržena od okolí koncem 18. století, kdy byla na Scharzenberském panství založena Nová obora, dnes zvaná Poněšická. Ta začíná u Hluboké a táhne se až k Vlkovu, směrem na západ až k Vltavě, na východ k Vitínu. Poněšice tak zůstaly přístupné jen cestou kolem Vltavy. Kupodivu více přístupné byly ze západu, protože přes Vltavu jezdil přívoz. Vím, že poslední přívoz jezdíval asi do 60.let od hájovny U Šafaříka ke Karlovu Hrádku, což je zřícenina v lese u Purkarce. Dobře ale pamatuji lávku pro pěší v Purkarci. Ta byla zbořena v roce 1990 před napuštěním Hněvkovické přehrady a tím bylo přerušeno spojení obou břehů. Dnes jsou Poněšice přístupné ještě jedinou veřejnou cestou přes oboru, vycházející z Vitína (u bývalé školy, dnes obecního úřadu, odbočka je neznačená.)

V Poněšicích se zachovala jedna z mála roubenek v celém tomto kraji. Je v dobrém stavu, pěkně udržovaná. Další roubená komora se nachází v Lexově statku. Ještě zde byla jedna roubená stodola, v roce 2008 už nenalezena. Místní kovárna byla přeměněna na společenské centrum (hospoda zde zanikla asi před 10-15 roky), prostor před ní upraven k posezení. V jedné usedlosti byl před několika roky zřízen soukromý lihovar. Celou vesnici dnes obývají převážně chalupáři.
Literatura: Koblasa,Kovář: Historické útržky z Poněšic, 2007