Tato vesnice nemá nic společného se selským barokem. Je to ves na předhůří masivu Polušky nad Českým Krumlovem. Zařazuji ji sem právě proto, že je zcela jiná. Vesnice se prakticky skládá z několika obrovských statků typu rakouského Vierkantu. Ve slovníku píšu o zvětšování statku a o přeměně na uzavřenou troj až čtyřstrannou formu, ale forma Vierkantu je zřejmě zcela samostatná a do našich krajů přichází jako samostatný útvar z ciziny. Jde o obrovské statky stojící zcela samostatně, zcela uzavřené ze všech čtyř stran, na všech stranách patrové, s půdou a seníky v horních patrech. Stavěly se asi v krajích, kde se ve velkém choval dobytek, který bylo nutno na zimu ustájit a krmit. Proto velké stáje a seníky, a proto i velké obytné prostory, bylo nutno velké množství lidí. Zřejmě zde žilo několik spřízněných rodin a mnoho čeledě a podruhů.

Vesnice sama je ale ve značně zchátralém stavu. Mnoho střech je zničených, velké části budov jsou neobyvatelné.